Reference

KLADRUBY 9.7.2016
S odstupom casu, po ziskani Tvojej mailovej adresy a taktiez spracovani osobnych silnych dojmov z nasej ucasti na firewalkingu, sa s potesenim dostavam ku kratkemu vyjadreniu svojich zazitkov.
Priznavam, ze mi trvalo istu dobu rozhodnut sa uz len k samotnej ucasti na akcii. Som racionalne zamerany typ osobnosti a tento druh aktivit nie je moja salka kavy.
Vdaka Tebe a tvojmu pristupu ku vsetkym nasim spolocnym cviceniam, som zmenil nazor. Zmenil sa moj postoj k poznaniu sameho seba. Zmenilo sa moje vnimanie kam sa clovek dokaze silou myslienok, vole, odhodlania, sustredenia dostat.
Je to pre mna vysoko pozitivna skusenost, ktoru budem nosit v sebe zrejme navzdy. A to bola jedna z viet, ktoru si pouzila pri nasom zahajeni a ktorej som nie celkom doveroval. A stalo sa.
Vyjadrujem Ti vrele podakovanie za seba a za nas vsetkych ktori na dane miesto v jedno krasne odpoludnie, prisli sami, stali vedla seba osamote a nakoniec odchadzali spolocne, so spolocnym zazitkom a spolocnou vierou.
 
Dakujem,
Vlado
 

Vyplnilo se mi přesně to, co jsi na počátku říkala: je to opravdu zážitek, který změnil můj život. Všechno to, co jsem měla už roky „teoreticky načteno“, začínám i vnitřně prožívat. Je  to velmi osvobozující, ale na druhou  stranu si více uvědomuji vlastní zodpovědnost a také důvěru v sebe sama. Po prožitém odpoledni na firewalkingu jsem byla tak plná dojmů, že jsem najednou, unavená, nemohla ani usnout. Jsem přesvědčena, že díky tvému přístupu se nám všem zúčastněným podařilo napojit nebo snad propojit… protože jsem cítila velkou sílu a odhodlanost jako nás, celku. Ač na počátku jsme se vůbec neznali, při loučení jsem měla pocit, že se loučíme s přáteli.

Děkuji zejména Tobě, která mně osobně dodala velkou sílu a odvahu jít dál… a věřit v ŽIVOT. Jsem Ti za to moc vděčná.

Děkuji Eva

Chci vám poděkovat za úžasné odpoledne. Celé probíhalo tak přirozeně, vaše provázení jednotlivými technikami bylo nejen profesionálně vedené, ale vnímala jsem lidskost a respekt, který všem účastníkům pomáhal najít svou osobní cestu v překonávání „strachů“ a hledání odpovědí na otázky, se kterými jsme přišli.

 Můj nejsilnější zážitek plyne z ohýbání roxoru. Kdy těsně před tím, jsem si říkala, že tohle teda „NE“. Že zlomit si ruku o cihlu, nebo popálit si nohy o oheň je jedna věc, ale propíchnout si krk železem, je věc druhá. Nehledě na to, že to bylo překvapení. 

Pak se to stalo. V tom okamžiku neexistoval čas. Neexistoval strach. Nebylo nic kolem. Byl to okamžik odevzdání se.

 Věděla jsem, že ten stav existuje. Už jsem to párkrát zažila. Ale neměla jsem k němu tak rychlý přístup. Nyní „Kotva“ je tak silná, že sice stále nevím, jak to funguje, ale umím to aktivovat. Asi podobně jako nevím skoro nic o elektřině, a přesto vím, že když zmáčknu vypínač, rozsvítí se žárovka.

 S tím zakotveným pocitem, respektem a odevzdáním, jsem šla i přes oheň. 

S tím pocitem jsem pak během následných dnů začala čistit i některé osobní a pracovní záležitosti. 

A věci nabraly úžasný spád… Jakoby „samy“ 

 Spousta lidí se mě ptalo" Proč?„… "K čemu je chození přes oheň, střepy či ohýbání tyče… ?“

„Co si tím kdo dokazuje?“

 Každý má svůj důvod a u mě nešlo ani o dokazování… chtěla jsem pochopit… nahlédnout…do sebe…

 A jako odměna přišel „Okamžik, kdy jde tvořit zázraky“.

 Děkuji. Katka


Nemal som velmi velké očakávania s pochodu ohňom, ale chcel som to skusit, co mi to v živote da. Pripravoval som všetko a postupne mi dochádzalo za kým som prišiel. Fakt neuveritelné, Ako ziskat doveru v cudzich ludi a verit im ze sa človek nezabije ked padá do nich… Potom pochod sklom a chodza po žhavom uhlí. Človek sa psychicky pripravi a nic ho nebolí a nepáli. Magia a imaginacia. Pojmy dna a večera… Neuveritelné  čoho je schopný mozog a čomu veri, ked veri ze to dokaže, tak sa proste telo vypne a ide… a potom to vytriezvenie… Na čo mi to bolo dobre toto všetko a ešte ovela viac absolvovat? Dostal som sa na úplne dno svojho života aby ma vytiahla nova dalšia skusenost, hobby a zábava v jednom a aj nova skusenost, kde ziskavam nove poznatky… Posúvam sa dalej a verim že to bude ešte lepšie. Prave ovocie tohto všetkeho iba pride.

Ďakujem Robert

 

Milá Ali, děkuji za možnost strávit jedno skvělé odpoledne na vlně „odvahy“.

Celá akce se konala v nádherné atmosféře lidí, co měli ten den společný cíl. Pro mě to byla velká výzva, zda se před něčím zastavím nebo překonám tzv. „všechno na světě“.

Ověřila jsem si, že překážky jsou jenom v hlavě a že celé se to točí jen o rozhodnutí. Během tohoto odpoledne jsem těch rozhodnutí musela udělat hned několik a jít do akce. A povedlo se.

A co víc? Rozhodla jsem se vzít s sebou na tuto akci i svou 10-ti letou dceru. Všechna rozhodnutí byla jen a jen její. Vůbec jsem nezasahovala do toho, zda je to pro ní nebezpečné. Pro mě bylo úžasné sledovat, jak byla statečná. My maminky máme stále pocit, že život našich dětí musíme řídit, usměrňovat a omlouváme to tím, že děti vlastně chráníme.. Ale před čím? Vždyť oni sami vědí, co zvládnou a co ne…

Závěrečná chůze přes žhavé uhlí byl pro mě i pro mou dceru doživotní zážitek.

Přeji všem, ať dělají rozhodnutí a překonávají své hranice.  

Zdravím Helena

O Firewalkers se zajímá i tisk 

http://www.jcted.cz/…ch-strepech/

Dokonce i BLESK

http://www.blesk.cz/…-nebali.html

A dvakrát

http://www.blesk.cz/…lahvich.html

22.8.2016 Praha Radotín

Kladruby 3.9.2016

Chci tímto poděkovat Aleně Ben Ali. že pro svou zářijovou akci zvolila statek v obci Kladruby a za to, že mě přivedla mezi své kamarády Farvonkingu Při prvním setkání jsem se cítila moc dobře, jako bych s Vámi jezdila na akce již léta a první dojem je pro mě vždy důležitý. Mé obavy byly veliké, zda do party zapadnu a měla jsem velikou trému. Byly to snad nejhezčí zážitky, jaké jsem zažila. Já vím, někdy mě takové věci napadají o dalších a dalších akcích, protože dojmy z nich jsou nejčerstvější, a tím i nejsilnější. Ale někdy až tolik čas nezmění a i po delší době člověk na některé akce obzvlášť vzpomíná. Mezi ně bude patřit, věřím, i tahle. Napřed strach a nedůvěra a potom neskutečná euforie a nadšení. Super zážitky všem vřele doporučuji Doufám, že se všem u nás na vesnici líbilo a někdy se tu zase sejdeme. Těším se na další setkání 

s pozdravem Maruška 

Ahoj Aleno :-))

 

 

 Takže už se mi to pomalu seskládává, i když myslím, že pocity budou dojíždět ještě dlouho 

 Celý den byl moc fajn. Tvé vedení bylo citlivé, podpůrné a zároveň pevné :-)) Snadno jsem tak získala důvěru v to, že co nám ukazuješ, zvládnu taky.. i když hlava se  mi často rozhodla tvrdit opak. Odnesla jsem si báječný a silný pocit sebe-vědomí, že není žádná překážka, kterou bych nezvládla a že každý strach vidím pouze přes zvěčovací brýle, které lze snadno z nosu sundat :-)) 

 Jediné, co mi chybělo, bylo začáteční vzájemné seznámení se s lidmi, kteří tam také přijeli .....často to na různých akcích probíhá hned poté, co se představí a uvede ten, kdo celou akci řídí- říct si alespoň jména, dodá to takový pocit parťáctví,propojení se( mizí anonymita a případný ostych) a nasednutí na jednu loď po celý den :-)) 

 ještě jednou děkuji za báječný transformační den

Martina

 

 

 
Hledáte-li něco netradičního, nějaký zážitek, chcete-li něco prožít rozhodně doporučuji odpoledne s Alenkou a její firewalking. Dozvíte se něco o tom, jak strach funguje a najdete ten svůj. V praktických cvičeních si ukážete, jak na něj a celé to vede jako příprava k přechodu po uhlících. V prostředí starého statku tak budete mít chvíli umlčet všechny obavy a slyšet volání duše a vaše skutečná přání ;)
 
Denisa

 

 

Samotný den se pro mě nesl v příjemné atmosféře. Za mě velké plus, že si se nepouštěla moc do řečí o pozitivním myšlení a různých rádoby ezo pouček. Osobně věřím na  inspiraci vlastním příkladem!!! Takže pokud někdo, což je dnes hodně moderní, povídá o pozitivním myšlení a jeho život je jeden velký kolaps, nemá pro mě jeho informace žádnou váhu a vypínám uši 
 To jen na vysvětlenou, proč to velké +. Jinak zpět k věci.

 

 Dobré bylo, že to nebyla nuda. Nic zdlouhavého, furt se něco dělo. Za mě největší zážitek bylo ohýbání roxoru. To bylo asi ještě víc, než chůze po uhlíkách, asi proto, že jsem z toho měl celkem respekt. Když jsem to ohnul, úplně mnou projel mráz štěstí ( to občas mívám, dokonce si to umím i sám vyvolat, ale tohle byl teda silnej mráz 

 

Na závěr jako třešnička na dortu chůze po uhlíkách. Bavilo mě, že to bylo u toho krásnýho dubu. Super
 
Radek